Často si přeji být znovu tou malou bezstarostnou dívenkou,hrající si s panenkami.
Čas tak neuvěřitelně rychle letí,až se mě někdy zmocní panika a já najednou nevím,co si počít.
Je mi osmnáct.
Budu maturovat.
Co pak dál?
Vysoká? ... Nebo ne?
Přeji si cestovat,ale kde na to vzít peníze?
Práce.
Ale jaká? Co chci vlastně v životě dělat?
A vážně bych zvládla být daleko od rodiny?
....Momentálně se nacházím ve fázi,kdy absolutně nevím,co chci....
Jediné co vím je,že si přeji být šťastná.Dělat věci,které mě dělají šťastnou.Být s lidmi,kteří mě dělají šťastnou.
Pozn.:A ještě něco.
Mám v plánu se přestat zabývat hloupostmi a vážit si maličkostí a hlavně toho,co a koho v životě mám.Proč se neustále trápit a zabývat tím,že mi něco chybí,že se mi něco nelíbí,když jsou to ve skutečnosti všechno nepodstatné věci?
Protože když se nad tím zamyslím,mám toho opravdu hodně,za co jsem a nikdy nepřestanu být vděčná.
Já si myslím, že je už jen skvělý, že chceš být šťastná a dát vše, co tě šťastnou dělá :) však počkej, ono to přijde samo
ReplyDeleteDržím Ti palce, nech nájdeš samú seba a skoro prídeš na to, čo presne chceš a čo je pre Teba najlepšie.
ReplyDeleteKatharine-fashionisbeautiful
Krásny článok! Držím ti palce :-)
ReplyDelete